Hejtman Půta se selhání Starostů s terminálem snaží hodit na Změnu. Fakta ale hovoří jinak

16.10.2019

Hejtman Půta vydal tento týden svůj poněkud pokřivený pohled na projekt nového autobusového nádraží v Liberci, který díky Starostům nabral velké zpoždění, a u kterého hrozí, že město přijde o 150 milionů korun na evropských dotacích. Ještě před rokem přitom bylo vše jinak.


V minulém volebním období se totiž Změně pro Liberec podařilo:

  1. Prosadit projekt terminálu do strategie IPRÚ a vyčlenit na něj 150 milionů EU dotace,
  2. V architektonické soutěži vybrat a připravit kvalitní projekt od architekta Stolína,
  3. Prosadit výkup pozemků a stavebních buněk na nádraží do majetku města, a to i přes odpor současného primátora Jaroslava Zámečníka od Starostů i bývalého primátora Batthyányho za ANO,
  4. V rozpočtu vytvořit rezervu na kofinancování EU projektů, aby město vyčerpalo maximum dotací na investice do svého majetku a nevracelo dotace jako v minulosti.

Pan Půta tvrdí, že nedokonale připravený původní projekt neměl šanci na realizaci. Neuvádí pro toto své tvrzení ale žádné argumenty. Naopak vrší jen řadu nepravdivých tvrzení a polopravd.

Jeden a vlastně jediný důvod znám osobně velmi dobře - tím, co blokovalo vznik parkovacího domu, byly vytrvalé obstrukce dvou úředníků z odboru územního plánování na liberecké radnici. Jejich postup jako nezákonný následně označil v rámci odvolání i nadřízený orgán, kterým je krajský úřad, kde je Martin Půta hejtmanem.

Navíc tento odbor dostal přímo od zastupitelstva města Liberce zadání, aby připravil strategickou změnu územního plánu, která by odstranila spor nad jeho výkladem a umožnila projekt realizovat. To se bohužel dodnes nestalo, vůle zastupitelstva nebyla naplněna. Vše za tichého souhlasu Starostů podle hesla "Čím hůře pro Změnu, tím lepe pro nás."

Ano, původní projekt počítal s omezeným prostorem, jak píše pan Půta. Ale neřekne už, proč tomu tak bylo. Jaký byl tedy důvod? Město mohlo začít projekt plánovat jen na pozemcích, které mu v té době patřily. A proč jsme tedy okolní pozemky nekoupili dříve? Třeba proto, že jejich nákup zdržovala a blokovala právě i část libereckých Starostů. Zpětně viděno, byl vlastně malý zázrak, že se projekt vůbec podařilo rozběhnout a výkup pozemků a buněk těsnou většinou hlasů nakonec prosadit.

Na jedné straně pan Půta tvrdí, že původní soutěž byla neregulérní, na druhou mu nedělá problém spolupracovat s jejím vítězem, arch. Stolínem, který podle jeho slov připravil "špatné řešení". Jen podotýkám, že v porotě, která původní projekt vybrala, tvořili většinu renomovaní architekti. Pokud dnes pan Půta tvrdí, že Česká komora architektů byla proti soutěži - tak ano, je to pravda, ale postup podle požadavků ČKA by město stál několikanásobně víc peněz a trval by podstatně déle. Právě s ohledem na napjaté termíny jsme zvolili rychlejší a levnější variantu. Město postupovalo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Vnitřní směrnice ČKA - profesního sdružení architektů, pro město závazná není.

Vyložená lež pana Půty pak je to, že na projekt nebyly peníze, že se s nimi v rozpočtu nepočítalo. Samozřejmě, že jsme s nimi počítali, a proto jsme také jako Změna prosadili zřízení fondu na kofinancování evropských dotací. Dva roky jsem musel jako ekonomický náměstek přesvědčovat tehdejší ANO i Starosty, že si město musí tuto rezervu na kofinancování projektů vytvořit, aby nedopadlo jako v minulosti, kdy mimochodem na městě vládli Půtovi Starostové, kdy nevyčerpalo z IPRM stovky milionů. Nakonec se zřízení fondu podařilo. Ano, pokud hádáte, že proti zřízení tohoto i jiných fondů nejvíce brojili Starostové, trefili jste se.

Navíc zde byla předjednaná ještě jedna možnost, a to vzít si účelový úvěr, který by město splácelo právě z příjmů z parkovného a vjezdu autobusů. Při předpokládaných čistých příjmech z parkování aut a vjezdu autobusů ve výši cca 3 - 6 mil. Kč by se spoluúčast města zaplatila za cca 6 - 12 let.

Jediným, kdo tak z neznalosti nebo účelově lhal, je současný primátor Zámečník, který zastupitelům zcela vážně a "pln starostí" tvrdil, že příjmy z parkovného po dobu celých 20 let poníží získanou dotaci a úvěr z nich tak splácet nebude možné. To, že je to nesmysl, potvrdil můj následný dotaz přímo na poskytovatele dotace. Jako argument, proč předat projekt z města na kraj, tato lež ale na většinu zastupitelů bohužel zafungovala.

V roce 2018 Starostové přebírali od Změny projekt nového terminálu a parkovacího domu ve stavu, kdy město již mělo na autobusovém nádraží všechny potřebné pozemky, mohlo samo realizovat původní projekt nebo ho upravit, dotace byly v IPRÚ připravené a příjmy z provozu areálu by nejen zaplatily kofinancování projektu ve výši 15 %, ale ještě by městu později přinášely každým rokem několik milionů korun z provozu nádraží i parkovacího domu.

Namísto toho liberečtí Starostové prosadili, že projekt převzal kraj, který ale stihne za dotace postavit maximálně odbavovací halu, zatímco parkovací dům se odloží na neurčito. A to ještě v tom lepším případě. Kraj na tom samozřejmě vydělá, protože ušetří peníze za vjezd autobusů a ještě si vybuduje zázemí pro svou dopravní společnost. Na parkovací dům tak mohou Liberečané zapomenout, stejně jako rozpočet města na příjmy z jeho budoucího provozu.

Hejtman Půta a primátor Zámečník opakují řadu demagogických argumentů nebo vyložených lží, aby zakryli vlastní selhání, díky kterému Liberec přijde o parkovací dům, který mohl pomoci přetížené dopravě ve městě. Jejich snahu hodit vlastní selhání na Změnu nebo mě osobně musím z výše uvedených důvodů odmítnout.

Jan Korytář, zastupitel města Liberce